Mořské perly jsou definovány jako velmi ceněný drahokam, který je symbolem krásy a čistoty. Již dávno neplatí, že perlové šperky si mohou dovolit nosit pouze urození lidé. Dnes šperky z perel hrdě nosí lidé napříč gendery a generacemi. Věděli jste však jak se perly získávají a jaký tento proces může mít vliv na životní prostředí?
Přínos perlových farem
Díky vysoké popularitě perlových šperků v dnešní době a jejich dostupnosti, může mít dopad perlových farem pozitivní i negativní přínos pro životní prostředí. Udržitelný chov mořských perel nezpůsobuje ekosystému velké škody a naopak může být velmi přínosný. Oproti tomu chov sladkovodních perel, které jsou z 99 % dováženy z Číny může být pro životní prostředí a perlorodky devastující.
Ekologické perlové farmy
Ekologický chov perel zahrnuje udržitelné techniky chovu. Jednou z nich je chov původních druhů měkkýšů, tím se sníží negativní dopad zavlečení exotických druhů na okolní prostředí. Ústřice by se měly pěstovat v nedotčeném mořském ekosystému, a proto mají farmáři nezbytnou potřebu ochrany životního prostředí. Mezi kvalitou perel a zdravím oceánů existuje jedinečná synergie, přičemž zisky a ochrana přirozeného ekosystému jsou úzce propojeny.
Zatímco ústřice - perlorodky potřebují jistý stupeň čistoty vody, mohou k jejímu čištění a zvyšování kvality přispívat. Každá perlová mušle dokáže přefiltrovat až 104 litrů vody každých 24 hodin a to z ní dělá “přirozený vodní filtr”. Perly tedy mají potenciál stát se udržitelným luxusním produktem a skvělým prostředkem pro oslovení s vzdělávání spotřebitelů.
Korálové útesy
Mnoho farem na pěstování perel se nachází v oblastech Tichého oceánu, které se pyšní největší mořskou biodiverzitou na planetě. Například v oblastech Indonésie, Japonska, Austrálie, Mexia, etc. Tyto oblasti jsou také postiženy degradací korálových útesů. Korálové útesy hrají v životním cyklu perlorodek důležitou roli: jsou substrátem pro rozmnožování, zdrojem živin pro ústřice a domovem mnoha ryb a dalších organismů, které hrají důležitou roli při udržování zdraví ústřic. Například ve Francouzské Polynésii mnoho menších farem nechává útesové ryby odstraňovat biologický hmyz z ústřic perlorodek. Tato praxe je založena na zdravých populacích ryb, které se často vyskytují na útesových ekosystémech.
Indikátor ekologické zátěže
Čína je největším producentem kultivovaných perel na světě. Čínské kultivované perly jsou dlouho spojovány s masovou produkcí, nízkou hodnotou a relativně nízkou kvalitou. Produkce perel stále roste, zintenzivňuje se rychlý hospodářský rozvoj což stále více zasahuje i do oblastí, kde se perly produkují. Na základě toho hrozí obrovské problémy - převážně ekologické povahy.
Převážná většina čínských sladkovodních mlžů se pěstuje na starých rýžových polích, která byla vyhloubena a uměle zatopena, aby se z nich stala umělá jezera. V těchto rybnících zůstávají mušle pět let, než jsou sklizeny pro své perly. Tato jezírka jsou obohacována hnojem nebo živočišným odpadem, aby se v nich vytvořilo co nejvíce řas (zdroj fytoplanktonu pro mihule). Do rybníků se přidávají kapři, kteří filtrují vodu, aby se zlepšila kvalita potravy pro škeble. V symbiotickém vztahu se sladkovodními mlži a kapři krmí fytoplanktonem a zabraňují možné eutrofizaci a rozkvětu řas.
Tyto kroky však mohou vést k ochuzení půdy a vody o živiny. V jednom případě v roce 2007 byl chov perlorodek v provincii Hubei dočasně zakázán kvůli obavám z množství hnoje a hnojiv používaných při produkci perlorodek. V oblasti Ču-ťi, rodišti pěstování sladkovodních perlorodek, mnoho zemědělců díky znečištění buď ukončilo produkci perel, nebo ji přesunulo do méně znečištěných vod ve střední Číně. Stejný princip umělého zaplavování a znečišťování půdy se odehrává na několika místech najednou, dokud farmy nepřestanou být úrodné a výdělečné.
Vzhledem k vzrůstající industrializaci čínských pobřežních oblastí a znečištění okolních vod je chov čínských mořských perel na ústupu. Čínští farmáři se pomalu začínají stěhovat do nových a čistých vod v oblasti Filipín, Vietnamu a Indonésie, kde zakládají nové farmy.
