V průběhu let se občas stane, že mě někdo osloví s přáním, abych ho učila. Vždy mě to překvapí. Možná proto, že si na své cestě většinou připadám jako věčný žák – člověk, který stále objevuje, zkouší, chybuje, posouvá se. O to větší pokoru cítím, když mě někdo vnímá jako průvodce. A o to větší výzvu v tom nacházím.
Letos jsem poprvé přijala tuhle výzvu naplno.
Můj první online kurz
Na jaře jsem začala učit online kurz 3D modelování šperků v programu Rhinoceros, a to pod platformou Skvot. Je to kreativní vzdělávací prostor, který propojuje profesionály z různých oborů s lidmi, kteří se chtějí učit, rozvíjet a posouvat své dovednosti na novou úroveň. Když mi přišla nabídka vytvořit vlastní kurz, chvíli jsem váhala. Ale něco ve mně řeklo ano. A jsem za to rozhodnutí vděčná.
20 tváří – 20 příběhů
Do kurzu se přihlásilo 20 studentů, většina z nich se pohybuje v oblasti zlatnictví nebo designu šperků. Mají různou úroveň zkušeností – někteří přicházejí úplně od nuly, jiní už mají za sebou vlastní tvorbu, ale chtějí posílit technickou stránku návrhu. Baví mě ta rozmanitost. Každý přináší něco jiného. Každý má vlastní příběh, vlastní cit pro tvar, pro materiál, pro řemeslo.
Sdílení know-how
Kurz jsem postavila tak, aby byl praktický, použitelný a srozumitelný i pro úplné začátečníky. Každá lekce se skládá z podrobného videonávodu, živého Zoom setkání a takzvaného taháku – přehledného PDF s krok za krokem instrukcemi, které studentům pomáhají zorientovat se a opakovaně se k látce vracet.
Učím je nejen nástroje v Rhinu, ale i to, jak funguje technologie sla 3d tisku, jak přenést myšlenku do 3d prostoru a jak si vytvořit realistické 3d fotografie svých produktů. Od prvních křivek po složitější modely. Od techniky, kreativity až po realizaci.
Růst z obou stran
Už po prvních týdnech vnímám, jak moc mě tahle zkušenost obohacuje. Nutí mě znovu si uvědomit, co vlastně dělám, jak přemýšlím, proč volím určité postupy. Otevírá mi to oči. Věci, které pro mě byly samozřejmé, najednou musím formulovat, pojmenovat, ukázat. A zjišťuju, že právě v tom je obrovská síla – sdílení zkušeností v kontextu. Ne jako „návod“, ale jako inspirace.
Co bude dál?
Nevím, jestli se výuka stane stabilní součástí mé tvorby. Ale vím, že má smysl. Vidím to v očích studentů, když se jim poprvé povede vytvořit vlastní model. Když najdou odvahu zkoušet nové věci. Když se ptají, ladí, ladí dál a začínají tvořit podle sebe. To je moment, který mě naplňuje.
A pokud je moje cesta může na chvíli inspirovat – pak to stálo za to.
